Vzpomínáte si?

18.12.2014 17:52

Chautauqua

Vzpomínáte si?

Vzpomínáte si, jak jste se cítili, když jste sem dorazili; v úplně novém těle

Probleskla vám hlavou matná, zpola zapomenutá vzpomínka, že už jste tu někdy byli?

Vzpomínáte si na tu nepostižitelnou lehkost dětství?

Vzrušení z objevování a příslib, který představoval každý nový den?

Vzpomínáte si, jak jste se venku cítili víc naživu než uvnitř v domě?

Vybavujete si ten pocit, že úplně poprvé vidíte něco nového?

Vzpomínáte si, jak jste našli úplně prvního pravého kamaráda?

A jak jste měli pocit, že se znáte už celou věčnost?

Vzpomínáte, jak jste cítili, že jste našli „dalšího sebe“?

Vzpomínáte si na něco z doby, než jste sem přišli?

Přinesli jste si s sebou nějaké vzpomínky na to jiné místo?

Vzpomínáte si, proč jste tady nebo co jste sem přišli udělat?

Vzpomínáte si, jak jste zjistili, že tady vládnou jiná pravidla?

Vzpomínáte si na ty malé kousky sebe, které jste museli ukrývat, aby se vám tu dařilo?

Vzpomínáte si na ten den, kdy jste v sobě poprvé našli odvahu?

A jak absolutně skvělý to byl pocit?

Nesejde na tom, kolikrát jej ještě v životě pocítíte,

nikdy nebude tak příjemný jako napoprvé!

Vzpomínáte si, jak jste se díky odvaze cítili nezničitelní?

Jak byla ta sebedůvěra, kterou vám odvaha propůjčovala, tolik osvobozující pro vaši duši?

Vzpomínáte si, jak jste si myslili, že dokážete cokoli?

Pamatujete si, jakou sílu získáte tím, že se postavíte svému strachu?

Vzpomínáte si, jak jste vnímali všechny tvory jako sobě rovné?

Vzpomínáte si, jak dokážou komunikovat beze slov?

Vzpomínáte si na všechna ta nekonečná léta, o nichž jsme doufali, že nikdy neskončí?

Když se odpovědnost dospělosti zdála milion let daleko?

Vzpomínáte na tu čistou radost z beztížného letu vzduchem?

A vždycky jste hledali nový, nebezpečnější způsob, jak se cítit naživu…

Vzpomínáte si, jak jste za teplých letních nocí chytali světlušky

a pak jste si dávali sklenici plnou světlušek do pokoje jako lampičku?

Copak si nevzpomínáte na ten pocit úžasu a údivu, který vám přinášel pobyt v přírodě -

nedivíte se, proč ji, jak se zdá, stále ničí lakota, peníze a pokrok?

Vzpomínáte si na ty dveře, jež nikdy nebyly zamčené?

Na dveře představivosti a na místa, k nimž vedly?

Vzpomínáte si na mořské víly a na to, jak ti, kdo se děsí pravdy, považují za dětinské na takové věci věřit?

Vzpomínáte si, jak vaši představivost otravovali strachem?

Pokoušeli se vás donutit, abyste se  těmi nezamčenými dveřmi báli procházet.

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé dostali strach z toho, že vyrostete?

Báli jste se, že budete jako „oni“, protože takovou cenu budete muset za dospělost zaplatit?

Vzpomínáte si, jak jste poprvé spadli do pasti Televize?

Vzpomínáte si, jak pomalu a postupně vás ta bedna začala měnit?

Copak si nevybavujete, jak vás televize učila bát se života, a ne jej plně přijímat?

Vzpomínáte si, jak vám škola každý den vysála kousíček duše, dokud jste se nenaučili zpaměti odříkávat data a poučky?

Vzpomínáte si, jak škola učí jen konformnost a to, jak se stát správným spotřebitelem?

 

Vzpomínáte, jak jste se věčně poflakovali v autě, a svým způsobem se tak bouřili proti škole a pravidlům?

Přehrávali jste si mezi sebou všechny ty hloupé rituály, které jste vídali v TV, a pokoušeli jste se na všechno přijít sami, místo abyste poslouchali, co vám řeknou?

Vzpomínáte si, jak jste konečně dospěli a zapadli jste na své místo ve společnosti?

Vzpomínáte, jak převelice vzdálené bylo tomu, co jste si pro sebe opravdu přáli?

Vzpomínáte si, jak se na chvíli objevila vůdčí osobnost, jež byla tohoto označení opravdu hodna?

Vzpomínáte si, jak inspiroval jednu generaci tak, jako nikdo před ním?

Vzpomínáte si na ten den, kdy ho za to zabili?

 

Vzpomínáte na dobu, kdy se tolik z nás osvobodilo z konformity a zase jednou vytáhlo do ulic v protestu, na nové objevitelské cestě po této naší velké zemi?

Vzpomínáte si na slzy těch, kdo ztratili svou velkou životní lásku kvůli sobeckým válkám z chamtivosti a dobyvačnosti?

A neplaveme teď v záplavě takových slz, neboť jsou každým dnem další a další dobří mladí lidé tlačeni do válečného mlýnku na maso?

Vzpomínáte si, jak se mnoho z nich po ztrátě iluzí vrátilo, aby se spojili se Zemí a pokusili se najít svou cestu zpátky k něčemu správnému a pravdivému?

Vzpomínáte si na tu čistou hrůzu, když jste zjistili, co nenasytnost, chtivost a moc udělali s naší starou dobrou Zemí?

Vzpomínáte si na některé z těch mnoha zpráv, které posíláme proto, abyste je našli?

Na zprávy plné naděje pro ty, kdo se topí v iluzi zoufalství.

Zprávy, jež vás žádají o pomoc v boji.

Vzpomínáte si na dobu, kdy se zodpovědnost dospělosti zdála být miliony let daleko?

Přemýšlíte někdy, co se stalo se všemi těmi lety a věcmi, které jste chtěli dělat?

Vzpomínáte si na ty jiné hlasy, které jste v životě slýchali - hlasy, které se vás pokoušely volat zpět do matrixu?

Vzpomínáte si, že čím pozorněji jste těm hlasům naslouchali, tím horšími se věci se zde na tomto místě stávaly?

Vzpomínáte si, jak jste poprvé měli pocit, že vám ze všeho toho myšlenkového nesouladu exploduje hlava?

Vzpomínáte si na ten pocit, když jste si poprvé uvědomili, že se lidstvo topí ve lžích?

A že vy se topíte s ním?

Vzpomínáte si na tu sklenici plnou světlušek?

Vzpomínáte si, jak jste poprvé pochopili, jak se ty světlušky tehdy před lety cítily?

Když bylo jejich světlo uvězněno uvnitř neviditelného vězení, aby je využívali jiní?

Vzpomínáte si, jak jste přemýšleli, co budoucnost přinese vašim dětem a vnoučatům?

Nebo jsou takové otázky na rostoucím seznamu věcí, o kterých raději nepřemýšlíte?

Vzpomínáte na Fukušimu, na první světový jaderný vulkán?

A víte, že dosud plive svůj jed do vzduchu, který dýcháme, a do vody, která zalévá naši úrodu?

Opravdu jste s tím srovnaní?

Vzpomínáte si na věci, které jsme se sem přišli naučit?

Vzpomínáte si na to, že smrt je jen iluze, stejně jako je iluzí život?

Vzpomínáte si, jaký to byl pocit, poprvé vidět na tomto pustém místě známky naděje?

Chcete kvůli tomu, že stále ještě věříte v naději, uprchnout z matrixu?

Způsobuje tato naděje i to, že chcete pomáhat probouzet ostatní, aby konečně viděli to, co vy? Síla skrytá v množství, masový odchod z tohoto života klamu!

Cožpak si nevzpomínáte, že jsme sem všichni přišli v rámci putování duší?

Velkého experimentu, jehož cílem bude zjistit, zda si dokážeme vzpomenout i poté, co nás zde vysadí bez jakýchkoli vzpomínek na dobu předtím?

Nevzpomínáte si snad, že jsme sem všichni spolu přišli, abychom umožnili vývoj lidstva?

Vzpomínáte si na místo, odkud všichni pocházíme, a na to, jaký má být život?

Já ano!

 

Zdroj

Zdroj: www.osud.cz

 

 

Zpět